ČÍNŠTINA PRO SAMOUKY

aneb čínština podle paní „Li Beibei"

Konečně vyšla moderní učebnice čínštiny a zaplnila prázdné místo na trhu. Mnoho zájemců o „jazyk 21. století“ jistě zajásalo. Učebnice na první pohled totiž působí tím nejlepším dojmem: je vhodná pro samouky, tematicky členěná, obsahuje nahrávky na CD, spoustu textů o reáliích, nápadité jazykové hry, slovníček, přehled gramatiky, klíč ke cvičením a je zaměřená na všechny aspekty studia jazyka – mluvení, čtení i psaní. Právě proto považuji za nutné české žáky upozornit na obrovské množství jazykových chyb a zásadní nedostatky této zdánlivě skvělé příručky. Jako člověk z „branže" dokonce cítím osobní povinnost varovat žáky před používáním této učebnice.

Při pohledu na jméno Li Beibei jsem automaticky předpokládala, že učebnici napsala Číňanka, a otevřela ji s velkým očekáváním. Ve víru nadšení jsem si ani nevšimla, že už samotný čínský název knihy nedává smysl. Hned u obsahu jsem narazila na několik do očí bijících chyb, např.: akademie xuéyuàn namísto školy xuéxiào. Jak je to možné? Listuji dále a narážím i na stylistické nesrovnalosti v češtině! Že by autorka byla Číňanka, která žije v Čechách dlouho a ani čínštinu ani češtinu neovládala dokonale? Jenže další stránky mě přímo šokovaly: nespočet překlepů a chyb v psaní znaků, tónech, slovíčkách, větách, špatný výklad gramatiky, nejednotnost znaků – mezi zjednodušenými znaky se objevují i tradiční... Tohle přece nemohla napsat Číňanka! Ta by přece věděla, jak se řeknou běžné výrazy, jako jsou prodavač, číšník, škola, pozdrav..., pro které autorka zjevně našla ekvivalenty v nějakém zastaralém překladovém slovníku. Pro číšníka je v učebnici mimo jiné uveden výraz shìzhĕ: „ten, kdo někoho obsluhuje, zastarale recepční v hotelu či číšník" (překlad hesla shìzhĕ z čínského výkladového slovníku Xiàndài hànyŭ cídiăn); pro prodavače pak výraz màizhŭ což je „člověk, kdo prodává věci, nemovitosti atd" (tamtéž). Myslí se tím prodejce. Dnešní Číňan by si tyto výrazy jen těžko spojil s číšníkem a prodavačem. Vždyť to je jako bychom řekli Číňanovi, který se pracně učí češtinu, že nevlastní dcera je česky pastorkyňa a učitelka je kantorová!

Už na páté straně najdeme výklad tónů, který je dost nejasný a často neúplný a zavádějící. Cituji: 1. tón – vysoký, drží stálou výšku; 2. tón – začíná dole a stoupá; 3. tón, nejdřív padá a pak stoupá; 4. tón – začíná nahoře a padá. Odkud mají ty tóny spadnout a kam? Odkud mají stoupat a jakou máme držet výšku? Chybí i přesnější popis průběhu tónů. „Třetí tón je padající a stoupající, v podstatě se dá říct, že je kombinace tónu čtvrtého a druhého, ovšem ne tak výrazná. U tohoto tónu vynikne zejména jeho hloubka." Jaká hloubka má vyniknout? Opět postrádáme popis výšky tónů. Dále „neutrální tón je krátký a nepřízvučný, obvykle se vyskytuje uprostřed tříslabičných slov nebo ve větných částicích a dovětcích." Myslím, že toto pravidlo přinejmenším není obecně platné, protože je i velký počet dvouslabičných slov, jejichž druhá slabika je atónická, např.: zdvojená slova bàba a māma, které uvádí i sama autorka.

Když se podíváme na výklad gramatiky, tak na jednu stranu se zdá, že se autorka nepříliš orientuje v českých mluvnických termínech, když například s oblibou nazývá čínské gramatické morfémy částicemi: na str. 66 je odstavec o částici de, na str. 85 je vysvětlení funkce částice le, ale na str. 177 je le u těch stejných příkladů najednou vido-časovou příponou. Stačí se podívat do dostupné, i popularizačně naučné, mluvnice čínštiny, dozvíme se, že morfém de je sufix nebo-li přípona (viz Affix-like Word-Formation in Modern Chinese; Heřmanová-Novotná; Academia; Prague 1969 ). Co se týče morfému le, autorka sice měla pravdu v tom, že le může být jak sufix, tak i částice, ale už je od sebe neodlišila (viz Mandarin Chinese, a Functional Reference Grammar; Ch. N. Li, S. A. Thompson; University of California Press; London; 1989; str. 238 ). Na druhou stranu ale pracuje s cizími odbornými termíny, ke kterým by bylo vhodné dodat vysvětlení, např.: výraz „slovesný modifikátor“ na str. 86. Velmi zajímavé je užití některých jiných termínů, např.: „zatónovat“ ve větě „Dávejte pozor na správné zatónování slovíčka (ptát se)", str. 37. Můžeme-li přimhouřit oko nad těmito terminologickými nesrovnalostmi, nemůžeme přehlédnout mylné výklady o gramatice. Je až neuvěřitelné, jak zkreslenou má autorka představu o tvoření plurálu v čínštině. Podíváme-li se do jakékoli mluvnice čínštiny, nenajdeme v ní ani zmínku o tom, že dōu tvoří množné číslo, jak se dozvídáme ze str. 27. Taky není důvod, abychom ji našli, morfému dōu se totiž nepřisuzuje takováto gramatická funkce. Dále se v učebnici dočteme, že příslovečné určení času zaujímá postavení před nebo za podmětem a modální sloveso kĕyĭ se klade za podmět. Co se stane, když se ve větě vyskytnou oba členy? Některé časové údaje se totiž vůbec nehodí klást na začátek věty, např. „kdy“ (viz str. 120). Jiná pravidla, která autorka uvádí, nejsou obecně platná nebo neplatí vůbec, např.: „v případě, že dáme v čínštině dvě podstatná jména vedle sebe, stane se z prvního přídavné jméno" nebo „čínská přídavná jména a slovesa se obecně skládají pouze z jednoho znaku (slabiky)". První pravidlo se dá snadno zpochybnit slovy zúqiú kopaná: zú – noha, qiú – míč; yŭyán jazyk: yŭ – řeč, yán – jazyk; huāmù rostliny, huā – květina, mù – strom; guójiā stát: guó – stát, jiā – rodina atd. Druhé pravidlo asi platí o klasické čínštině. V současné čínštině však panuje velmi silná tendence k dvouslabičnosti (Hànyŭ yŭfă lùnwénjí; Lǚ Shūxiāng; Shāngwù yìnshūguăn; Bĕijīng; 1990; str. 422). Proč tolik nepřesností respektive chyb? Stačí se podívat do seznamu použité literatury a vše je hned jasnější – nenajdeme tam totiž ani jedinou publikaci o čínské mluvnici. Přitom čerpat poznatky z důvěryhodných a kvalitních studií bych alespoň já osobně považovala za základní krok k úspěšnému výkladu gramatiky.

Oceňuji texty o Číně a čínské kultuře jako příjemné zpestření, ale otázkou je, zda jejich relativně velký rozsah není na úkor jazykové části. Jak se můžeme dočíst i z autorčina seznamu použité literatury, českých knih o Číně je celkem velké množství, proto si myslím, že nebylo nutné zařadit do učebnice tolik reálií.

S velkou zvědavostí jsem pátrala po informacích o autorce... a vida, na zadní straně jsem konečně našla medailónek o autorce napsaný drobným písmem, cituji: Li Beibei (vl. jménem Eliška Betty Foltýnová) se s čínštinou seznámila při studiu zahraničního obchodu v Kunovicích. Problematice čínské kultury a jazyka se intenzívně věnuje již čtvrtým rokem. Ve své práci se zaměřuje zejména na průzkum možností exportu českého zboží na čínský trh... Cítila jsem se podvedena! Pravda, autorka se nevydávala vysloveně za Číňanku, jenom využila obchodnického triku: použila své čínské jméno, které si asi vymyslela, osvojila, a tím chytře získala důvěru čtenářů. Ne nadarmo vystudovala zahraniční obchod! Autorka se čínštinou zabývá čtyři roky a úroveň její čínštiny tomu celkem i odpovídá. Jak je vidět z mnoha vět, stále ještě neovládá jazyk příliš dokonale, např.: nevyzná se v numerativech: na str. 94 chybí obecný numerativ před slovem fànwăn miska, na str. 145 naopak přebývá numerativ gè před měrovou jednotkou mĭ metr; na str. 93 je chybný výraz pro slovo „zaplatit“; na str. 172 nepřesný výraz pro slovo „sex“; na str. 113 je špatně přeložená věta do češtiny: Zhè shì lán sè – „Toto je modrý" místo správného „To je modrá barva"; číslice yī, „jedna“, se ve spisovné čínštině nečte ve třetím tónu, jak se uvádí na str. 9 atd. Z podobných chyb bychom mohli sestavit myslím slušný seznam. Zarážející je i to, že v učebnici se opakovaně objevuje špatná podoba čínského jména. Konkrétně jde o to, že autorka několikrát použila v dialozích jen samotné příjmení nebo jednoslabičné křestní jméno, což je proti všem čínským zvyklostem.

Je nepochopitelné, že autorka, zřejmě inteligentní vysokoškolačka, nedokázala sjednotit styl znaků v celé učebnici (na str. 171 je znak pro slovo „láska" jednou ve složitém a jednou v zjednodušeném stylu, dokonce těsně pod sebou), odstranit chybné tóny a typografické nedostatky atd, např.: místo tázací částice ma je jednou vytištěn znak pro maminku a jindy zas znak pro koně. Dovedu si to vysvětlit jedině autorčinou nezodpovědností k ostatním žákům. Neboť jí zřejmě bylo úplně jedno, že si lidé koupí její učebnici a naučí se vadnou čínštinu se všemi těmito chybami. Těžko pochopitelné je i to, že učebnice údajně prošla čínskou korekturou (Pan Yijing). A přitom je v ní tolik překlepů a neodpovídajících překladů. Je podivuhodné, že korektor neopravil ani ty nejbanálnější z uvedených chyb. Pravdou je, že ani korektorka češtiny (Sabina Konečná) neodvedla podle mě příliš dobrou práci, protože styl výkladu celé učebnice je dost nesourodý.

Nicméně mě velice potěšilo, jak pěkně je zpracován obsah CD. Ocenila jsem především nahrávky rodilých mluvčích. Škoda, že jsem neměla to štěstí si je poslechnout všechny, protože po přehraní několika slovíček mi operační systém Windows ohlásil závažnou chybu. S nadávkami na Windows jsem se přihlásila do Linuxu, tam však bylo slyšet jen podivné chrčení. Takže se Vám klidně může stát, že ke knize dostanete poškozené CD.

V dnešní době jsme již bohužel zvyklí na tucty pravopisných, stylistických i typografických chyb v nových knižních titulech, nicméně i přesto je mi opravdovou záhadou, jak mohla vyjít kniha v takové podobě. Mimochodem, učebnice vyšla v jinak docela kvalitním a velkém nakladatelství Computer press, která se na svých internetových stránkách prezentuje takto: „Posláním společnosti je přinášet svým zákazníkům kvalitní a hodnověrné publikace, potřebné pro jejich vzdělávání, profesi, osobní rozvoj i soukromý život, a přispívat tak k lepší kvalitě práce i života u nás." V tomto případě se jim to bohužel ani trochu nepovedlo. Čínština pro samouky je totiž ta nejhorší jazyková učebnice, kterou jsem kdy viděla. Nedoporučuji nikomu, aby se podle ní učil, nedejbože čínsky.

Text napsala Linda Sun

Číňanka žijící v Čechách

studentka 5. ročníku na FF UK v Praze

(obor Sinologie – Český jazyk a literatura)

učitelka čínštiny s bohatými zkušenostmi

email: lindasun@atlas.cz – dotazy vítány